Odborná komise pro obnovu a využití Národní kulturní památky Horský hotel a televizní vysílač Ještěd poprvé jednala

Na výsledky prvního jednání odborné komise pro obnovu a využití Národní kulturní památky Horský hotel a televizní vysílač Ještěd, jejímiž členy jsou i významní čeští architekti Akad. arch. Otakar Binar, Prof. ing. arch. Miroslav Masák, Dr.h.c. či Prof. ing. arch. akad. arch. Jiří Suchomel. jsme se zeptali statutární náměstkyně hejtmana LK Lidie Vajnerové (za SOS), pověřené vedením resortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

1)      Mělo ustavující zasedání odborné komise nějaký závěrečný výstup? Pokud ano, jaký?

Jednalo se o první jednání komise. Po diskusi byl zvolen předsedou PhDr. Benjamin Fragner (VCPD ČVUT) a místopředsedou Mgr. Jiří Křížek (NPÚ ÚOP v Liberci). Vzhledem k šíři a obtížnosti tématu nebylo možné očekávat během prvního zasedání nějaký zásadní výstup. Během více než dvouhodinového jednání byly prezentovány názory jednotlivých členů na obnovu Ještědu a na jeho budoucí využití.

2)      Co všechno komise projednávala?

Komise projednávala zatím obecné problémy budoucího využití Ještědu a jeho obnovu. Důležitou otázkou bylo zejména zajištění finančních zdrojů na obnovu a současný stav jednání o koupi objektu Libereckým krajem. Nemalá část diskuze byla věnována i širšímu okolí stavby hotelu a vysílače, neboť i dopravní infrastruktura a další využití krajiny bude muset být časem řešeno v souvislosti s možným zvýšením návštěvnického provozu v důsledku případného zápisu objektu na Seznamu památek UNESCO.

3) Kdy se má komise opět sejít a co bude mít na programu na příštím zasedání?

Komise se sejde 2. 6. 2010 na půdě Fakulty architektury ČVUT v Praze. Úkolem všech členů komise pro toto příští zasedání je stručně sepsat základní ideu obnovy a budoucího využití Ještědu. Tyto materiály pak budou odrazovým můstkem a hlavní náplní dalšího jednání.

4) Kdo komisi vlastně zřídil a z jakého důvodu? Je to dobrovolný krok Libereckého kraje, nebo to vychází z nějakých zákonných povinností? Co si Liberecký kraj od takové komise „slibuje“? Kdo a jak vybíral členy komise?

Odborná komise pro obnovu a využití národní kulturní památky Horský hotel a televizní vysílač Ještěd u Liberce byla zřízena jako můj poradní orgán. Zřízení komise bylo počinem vedení Libereckého kraje, neboť si jsou členové rady kraje vědomi mimořádné kulturní hodnoty tohoto symbolu našeho regionu. A jedinou možnou cestou obnovy a zachování jeho hodnot je zodpovědný přístup za přispění cenných rad povolaných odborníků. Hlavním úkolem komise je vyjádření se k základním principům a rozsahu potřebné opravy Ještědu. Tyto výstupy budou sloužit jako podklad pro zpracování architektonického záměru na obnovu Ještědu. Členy komise vybíral odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Libereckého kraje. Hlavní snahou při výběru členů komise bylo vyvážené zastoupení předních odborníků na danou problematiku a představitelů zainteresovaných institucí.

5) Bude komise dohlížet pouze na přípravy renovace, nebo bude dohlížet i na zahájení prací a bude fungovat až do ukončení oprav hotelu a vysílače Ještěd?

Komise by se měla pouze shodnout na základních principech a pravidlech obnovy a budoucího využití Ještědu. Jedná se o mimořádný úkol, jelikož zkušenosti s metodikou obnovy památkově chráněné moderní architektury jsou v České republice poměrně skromné. Výstupem komise by měl být základní koncept zadání pro architektonickou studii, která by měla být prvním stupněm projektové přípravy obnovy. S funkcí komise jako kontrolního orgánu při vlastní obnově se zatím neuvažuje. Při obnově bude klíčový zákonný dozor orgánu a odborné organizace státní památkové péče.

6) Můžete mi, prosím, zaslat kompletní seznam členů této komise? Kolik jich je?

7. Bude se při renovaci hotelu a vysílače Ještěd vycházet striktně z názorů, na kterých se usnese odborná komise nebo tato komise funguje pouze jako jakýsi „poradní orgán“, jehož názor ale nakonec nemusí být respektován?

Komise je poradním orgánem, a tak je její stanovisko pouze doporučující. Názor komise není dogmatem, ale vzhledem k tomu, že tak cenná stavba, jakou Horský hotel a televizní vysílač na hoře Ještěd bezesporu je, bude jeho obnova sledována širokou veřejností i odborníky z řad architektů, památkářů, ale i vlastníků objektů moderní architektury zapsaných do seznamu kulturních památek. Z tohoto důvodu bude mít názor této odborné komise svou váhu při rozhodování příslušných orgánů a organizací státní památkové péče. Konečné slovo při obnově však bude mít v souladu se zákonem orgán státní památkové péče, který bude po vyjádření Národního památkového ústavu vydávat závazné stanovisko pro jednotlivé stupně projektové dokumentace.

Členem komise je i  jeden z budovatelů Ještědu Akademický architekt Otakar Binar, který podepsal  listinu, kterou souhlasí s tím, aby  ministerstvo kultury ČR zažádalo  o zápis Ještědu na seznam chráněných památek světové organizace UNESCO.

Akad. Arch. Otakar Binar je autorem návrhů interiéru hotelu. Součástí originální  stavby se stala Binarova křesla, stolky, postele, police, popelníky, zábradlí, kliky, věšáky, svítidla, radiátory i ventilace. Žel, o původní  mobiliář je ochuzena zejména kavárna.

Horský hotel a vysílač na Ještědu, je již národní kulturní památkou. Toto prohlášení je prestižní záležitostí, která je určena  pouze pro nejcennější české památky. O tom svědčí i skutečnost, že naposledy byl seznam rozšířen před čtyřmi lety. V kraji je Ještěd osmou takovou památkou.  Na seznamu jsou zdejší hrady a zámky Trosky, Lemberk, Sychrov, Zákupy, Frýdlant, Bezděz a Hrubý Rohozec.

Žádný televizní vysílač ještě v seznamu UNESCO není, stavba architekta Karla Hubáčka je také jediným vysílačem, které dostalo Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.

Prof. ing. arch. Miroslav Masák, Dr.h.c., se narodil v roce 1932 v Úvalech u Prahy. Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze studoval v letech 1952-58 a absolvoval u profesora Josefa Kittnera projektem plaveckého stadionu do Prahy-Podolí. Poté pracoval v Libereckém projektovém ústavu a podílel se na založení samostatného projektového ateliéru, který vznikl jako Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL) v roce 1968. S podporou ateliéru Miroslav Masák založil a několik let vedl ŠKOLKU – samostatný koncepční ateliér mladých absolventů škol architektury. Po politických prověrkách byl zbaven odborné funkce, možnosti dál samostatně vést ŠKOLKU i publikovat. S mladými architekty však zůstal nadále ve styku a to nejen ve ŠKOLCE, ale i neformálních skupinách v Liberci, Brně, Praze, Ústí nad Labem a Karlových Varech.
Od ledna 1990 byl Miroslav Masák jmenován odborným poradcem prezidenta republiky a zároveň byl pověřen koncipování dalšího rozvoje Pražského hradu. Činnost v těchto funkcích ukončil v roce 1993 s ustavením Rady Pražského hradu, jejímž se stal místopředsedou. V roce 1993 byl autorizován, osvědčení o autorizaci mu bylo předáno Českou komorou architektů. Od roku 1994 působí jako externí pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Většinou je pověřován vedením práce na bakalářských a diplomních projektech. Od roku 1995 pracuje v pracovní skupině České komory architektů, v níž byl v roce 1997 zvolen do představenstva a pověřen vedením úseku vzdělání architektů. V roce 1999 byl VUT jmenován profesorem pro obor architektura. 23. února 2007 mu byla v liberecké kavárně Ateliér předána Pocta ČKA 2006.

Stavby

Obytný okrsek v Teplicích, 1964-72
Výstavní pavilon Libereckých výstavních trhů, 1965
Zimní středisko Ještěd (spol. J.Špikla) - projekt, 1967
Relaxační lázně v Teplicích (cena Comittee of COG, Mexico) - projekt
Muzeum skla v Kamenickém Šenově (spol. O.Binar), 1967
Kaple pro Storsand v Norsku - projekt, 1969
Obchodní dům Máj v Praze (spol. J.Eisler, M.Rajniš), 1975

Obchodní středisko Ještěd, 1979
Národní galerie v Praze (spol. SIAL), 1979-95
Divadlo Na provázku v Brně (spol. V.Králíček) - projekt, 1982
Rekonstrukce paláce Kinských v Praze (spol. J.Patrný) - projekt
Regenerace Arsenalu v Benátkách (spol. E.Přikryl, J.Suchomel) - projekt
Kanceláře prezidenta na Pražském hradě, 1990
Návrh soklu a instalace Šturskovy soch TGM v Rothmayerově síni, 1992
Rekonstrukce rezidence v Královské zahradě, 1992
Koncept vilové čtvrti Sluneční lázně v Liberci - projekt, 1994
Projekty a instalace výstav českého skla v Míčově, v American Craft Museum v New Yorku, v Domě umění v Brně a v Severočeském muzeum v Liberci (1995-97)
Památník arménského holocaustu pro Detroit - projekt, 1997

Prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel (1944)
Vystudoval FS ČVUT a AVU v Praze. V roce 1965 praktikoval u Landbeamtu v Donau-Urthu. V následujícím roce pracoval v ateliéru George, Trew a Dunn v Londýně a v roce 1969 u architekta Gottfrieda Böhma v Cáchách. V tomtéž roce se stal členem Školky SIAL. Pracoval v atelieru 02 Stavoprojektu Liberec. Od založení FA na Technické univerzitě v Liberci (dříve VŠST) v roce 1994 zde působil jako děkan.

Projekty a realizace

• 1974 studie řešení centrální zóny v Peci pod Sněžkou (spolu s E.Přikrylem)
• 1974-1983 budova Oblastního závodu České státní pojišťovny v Liberci (s K.Novotným a dalšími)
• 1975-1990 kulturní dům v České Lípě (s J. Francem, K. Novotným a dalšími)
• 1978-1980 projekt Slunečního domku pro Astronomický ústav ČSAV v Ondřejově (s K. Novotným, O. Valouchem J. Žemličkou a J. Peterkou)
• 1980 soutěžní návrh "Tegeler Hafen" pro IBA Berlin, 2. cena ( s J. Eislerem, E.Přikrylem, M. Rajnišem a D. Vokáčem)
• 1986-1989 studie nové lanovky a České boudy na Sněžce (spolu s K. Novotným, J. Syrovátkem, J. Štempelem)
• 1996-1997 budova víceúčelového domu na tř. 1.máje ("PALÁC CENTRUM") v Liberci (s M. Šamlem a J. Francem)
• 1996-1998 Palác Syner v Liberci (J. Suchomel, M.Šaml, J.Syrovátko, s J.Francem, V.Schneiderem a dalšími)
• 1999 soutěžní návrh na altán do Stromovky v Praze (s K.Tomanovou)
• 2001 Český dům pro Evropskou vesnici, mezinárodní stavební výstava Bo01 v Malmö (s J. Pelcem a S. Staňkem)
• 2001-2007 budova Informačního centra Technické univerzity v Liberci (s V. Baldou, J. Stránským, S. Staňkem a dalšími)
• 2004 soutěžní návrh komplexu "Hellenikon Park" v Athénách (s V. Šrutem, M. Procházkovou a V. Baldou)